|
|
Studium mezibuněčných interakcí v nádorech.
Jechová, Alžběta ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Skalníková, Helena (oponent) ; Masařík, Michal (oponent)
Nádory jsou tvořené vedle vlastních nádorových buněk také mnoha maligně netransformovanými buněčnými elementy a mimobuněčnou složkou. Toto tzv. nádorové mikroprostředí neboli stroma významně ovlivňuje biologické vlastnosti nádoru prostřednictvím mezibuněčných interakcí. V předkládané disertační práci jsem se soustředila zejména na studium nádorově asociovaných fibroblastů u dlaždicových karcinomů hlavy a krku, maligního melanomu a glioblastomu. Prezentovaná data ukazují přítomnost buněk s mezenchymálními charakteristikami i ve stromatu glioblastomu, které by mohly mít potenciálně pozitivní vliv na proliferační aktivitu a invazivitu glioblastomových buněk. U maligního melanomu je třeba zohlednit i keratinocyty jakožto hlavní buňku epidermis podílející se na řízení nádorových melanocytů. Kondiciované médium z kokultury UVB ozářených keratinocytů a neozářených fibroblastů stimuluje invazivitu buněk maligního melanomu. Cílené ovlivnění nádorového stromatu by mohlo znamenat nový směr v onkologické terapii, proto jsme se v další práci zaměřili na vliv syntetického polyaminu na tvorbu myofibroblastů, které jsou aktivní součástí populace nádorově asociovaných fibroblastů. Testovaný polyamin zabraňuje jejich vzniku, ale postrádá efekt na již vytvořené myofibroblasty nebo hladké svalové buňky. Dále jsme se...
|
|
|
Úloha buněčného metabolismu v karcinogenezi. Molekulární patofyziologie chemorezistence karcinomu močového měchýře
Kripnerová, Michaela ; Kuncová, Jitka (vedoucí práce) ; Nevoral, Jan (oponent) ; Chovanec, Miroslav (oponent)
Terapeutická rezistence nádor p edstavuje závažný klinický problém. Z hlediska klinického pr b hu vzniku rezistentního fenotypu rozlišujeme primární rezistenci, kdy nádor v bec nereaguje na aplikovanou terapii, a rezistenci získanou neboli sekundární, kdy po po áte ní klinické odpov di terapie p estává p sobit a nádor se stává chemo,- radio- i imunorezistentní. Z hlediska mechanismu terapeutické rezistence m žeme rozlišit bun n autonomní rezistentní fenotypy od p ípad rezistence založené na komplexních interakcích v rámci nádorového mikroprost edí. Experimentální modely terapeutické rezistence nádor vychází asto ze vstupního modelu senzitivních nádorových bun ných linií a selekce dce iné chemo- i radiorezistentní bun né linie po aplikaci p íslušného cytostatika, pop . experimentální radioterapie. V rámci p edkládané dizerta ní práce jsme odvodili dva unikátní modely terapeutické rezistence urotheliálního karcinomu. První model vychází z námi odvozené bun né linie BC44 a dce iné bun né linie BC44DoxoR, která byla odvozena prolongovanou expozicí mate ské bun né linie BC44 doxorubicinu. Tato dce iná chemorezistentní linie vykazuje bun n autonomní fenotyp mnoho etné lékové rezistence, s rezistencí v i ty em dalším cytostatik m (cisplatina, metotrexát, vinblastin a gemcitabin). BC44DoxoR vykazuje...
|
|
|
Mezibuněčné interakce v kožních nádorech.
Kučera, Jan ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Masařík, Michal (oponent) ; Kovář, Marek (oponent)
Tato disertační práce je zaměřená na studium mezibuněčných interakcí u kožních nádorů. Je založena na 5 původních publikacích, které se věnují několika tematickým okruhům. Věnovali jsme se studiu původu nádorově asociovaných fibroblastů ve vztahu k primární nádorové populaci. Prokázali jsme pomocí myšího modelu, že nádorově asociované fibroblasty vzniklé v okolí implantovaného tumoru byly původem hostitelského organismu, a tedy že nevznikly transformací přímo z nádorových buněk. Dále jsme experimentálně sledovali vztah mezi nádorově asociovanými fibroblasty a keratinocyty. Prokázali jsme, že nádorově asociované fibroblasty z melanomu ovlivňují keratinocyty, které pod jejich vlivem získávají znaky typicky pozorované u migrujících buněk a u buněk podléhajících epitelově mezenchymálního přechodu. Studovali jsme interakce mezi zdravými fibroblasty a nádorovými buňkami. Prokázali jsme, že fibroblasty odebrané ze zdravé kůže u pacienta postiženého melanomem se signifikantně odlišují od kontrolních fibroblastů zdravých dárců v expresním profilu. Změny v distálních fibroblastech podporují pohled na melanom jako na systémové onemocnění. Dále jsme prokázali, že na rozdíl od BRAF pozitivních melanomových buněk, melanom asociované fibroblasty nenesou BRAF mutaci, a tedy nevznikly přechodem z melanomu....
|
|
|
Role of fibroblasts in wound healing and cancer
Mateu Sanz, Rosana ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Masařík, Michal (oponent) ; Mokrý, Jaroslav (oponent)
SOUHRN Fibroblasty jsou stromální buňky, které jsou rozšířené v celém lidském těle. Často se vyskytují v neaktivním stavu a k jejich aktivaci dochází až při remodelaci tkáně. Aktivované fibroblasty produkují extracelulární matrix, mají prozánětlivé a kontraktilní vlastnosti, což jsou klíčové momenty v hojení tkání. Na druhou stranu je přítomnost aktivovaných fibroblastů jedním z typických znaků nádorového bujení. Cílem této práce je porovnání rozdílů mezi novorozeneckými a dospělými fibroblasty a keratinocyty ve vztahu k "bezjizevnatému" hojení, k původu nádorově asociovaných fibroblastů a vlivu fibroblastů na invazivitu melanomu. Klinické zkušenosti ukazují, že se u novorozenců hojí rány téměř bez jizvení. Abychom lépe porozuměli mechanizmům, které k tomuto hojení přispívají, zaměřili jsme se na rozdíly mezi novorozeneckými a dospělými fibroblasty a keratinocyty, kožními buňkami, které jsou zásadní pro hojivý proces. Srovnání expresního profilu novorozeneckých a dospělých fibroblastů ukázalo, že jsou rozdílně regulovány geny, které se vztahují k akutní fázi zánětlivé odpovědi a organizaci extracelulární matrix, což úzce souvisí s procesem hojení. Také jsme zjistili, že novorozenecké fibroblasty vykazují vyšší diferenciační potenciál, exprimují znaky nízké diferenciace a pluripotence a také častěji...
|
|
|
Nové trendy v buněčné a molekulární biologii karcinomů hlavy a krku
Fík, Zdeněk ; Chovanec, Martin (vedoucí práce) ; Komínek, Pavel (oponent) ; Ludvíková, Marie (oponent)
Dlaždicové karcinomy hlavy a krku jsou i přes pokroky medicíny v posledních desetiletích výzvou na poli onkologické léčby. Studium molekulární biologie umožňuje blíže charakterizovat vlastnosti nádorů a předpovědět prognózu pro postižené pacienty. Současně je vyvíjeno a klinicky testováno několik léků z kategorie cílené terapie. Experimentální práce spočívala jak v in vitro, tak v in situ pokusech prováděných na základě spolupráce mezi několika pracovišti 1.LF UK, Akademie věd ČR, ÚHKT a Fakultou veterinární medicíny Ludwig-Maximilianovy univerzity. Galektinu-1 je významným induktorem vzniku myofibroblastů/nádorově asociovaných fibroblastů. Tyto fibroblasty jsou, díky své schopnosti indukovat invazivní chování nádorových buněk, považovány za nositele špatné prognózy onemocnění. Galektin-9 naopak není v karcinomu exprimován a v případě dysplastické tkáně, prokázané například aberantní expresi keratinu 14 a 19, dochází též k aberantní expresi gal-9. Kromě využití galektinů jako prognostických znaků je studován též jejich význam terapeutický. Prezentovaná práce s mutovanými variantami galektinu-2 ukázala možnosti ovlivnění jak farmakodynamiky, tak farmakokinetiky upravených galektinů. Výsledky ukázaly prodloužení biologického rozpadu PEGylovaného galektinu na úkor jeho schopnosti tlumit proliferaci...
|
|
|
Glykobie nádorů hlavy a krku
Valach, Jaroslav ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Dřízhal, Ivo (oponent) ; Říhová, Blanka (oponent)
ii Abstrakt Glykobiologie představuje progresivně se rozvíjející obor buněčné biologie. Interakce protein- sacharid nemá jenom organizační a podpůrnou funkci, ale je kódujícím a selektivním faktorem. Galektiny, skupina živočišných lektinů (proteinů vázajících sacharidy), které mají vysokou afinitu k ß-galaktosidům, se v buňce podílejí na široké škále dějů. Galektiny ovlivňují mezibuněčné interakce, transmembránovou signalizaci, apoptózu, sestřih pre-mRNA a jejich přítomnost byla potvrzena i v celé řadě nádorů. Ve stromatu nádorů vycházejících z dlaždicového epitelu je galektin-1 exprimován ve vysoké míře. V předchozích studiích jsme prokázali, že přechod fibroblastů na myofibroblasty, kromě už známého TGF-ß, je indukován i galektinem-1. Studovali jsme vztah mezi expresí galektinu-1, přítomností myofibroblastů a genovou expresí vybraných genů v klinickém materiálu získaném peroperačně z dlaždicových karcinomů hlavy a krku. Prokázali jsme zvýšenou expresi galektinu-1 ve stromatu nádorů, které obsahovaly myofibroblasty oproti nádorům bez jejich přítomnosti. Pomocí genomického přístupu za použití mikrochipové analýzy byl vyhodnocen transkriptom na celogenomové úrovni u tumorů s vysokou expresí galektinu-1 a u tumorů bez tohoto lektinu. Pozornost se soustředila na geny spojené se špatnou prognózou vývoje...
|
|
|
Glykobiologie nádorů hlavy a krku
Szabo, Pavol ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Říhová, Blanka (oponent) ; Brábek, Jan (oponent)
Povrch buněk je bohatě pokryt oligosacharidy, které jsou v plazmalemě ukotvené pomocí proteinů a lipidů. Oligosacharidy zprostředkují vzájemnou vazbu mezi buňkami nebo vazbu buněk k složkám extracelulární matrix. Galektiny jsou živočišné lektinů které mají afinitu k oligosacharidům obsahujícím β-galaktózu. Jsou to multifaktoriální proteiny, které se účastňují řady reakcí v organizmu, jako jsou mezibuněčné interakce, interakce buněk s mezibuněčnou hmotou, proliferace i apoptóza a sestřih pre-mRNA. Proteiny po translaci procházejí různými strukturálnimy úpravami, které mají vliv na jejich funkci. Galektin-3 je možný prognostický ukazatel u nádorů vycházejících z vrstevnatých dlaždicových epitelů je fosforylován na N-konci. Prokázali jsme, že tato posttranslační modifikace nemá vliv na jeho vazebnou reaktivitu. Jiný endogenní lektin, galektin-1 je charakteristickou molekulou nádorového stromatu a granulační tkáně hojícího se poranění. Zjistili jsme, že galektin-1 indukuje na TGF-β nezávislý in vitro přechod normálních fibroblastů na myofibroblasty včetně produkce sítě extracelulární matrix bohaté fibronektinem a galektinem-1. Tento poznatek je využitelný v terapii hojení ran a v tkáňovém inženýrství. Dnes je jasné, že nádorové stroma ovlivňuje i biologické vlastnosti nádoru (lokální agresivita,...
|
|
|
Studium epitelově mezenchymových interakcí v nádorech vycházejících z dlaždicových epitelů
Kodet, Ondřej ; Lacina, Lukáš (vedoucí práce) ; Borovanský, Jan (oponent) ; Ehrmann, Jiří (oponent)
Tato dizertační práce je tematicky věnována epitelově mezenchymovým interakcím v nádorech vycházejících z dlaždicových epitelů a to včetně minoritní buněčné populace (melanocytů) zastoupené v tomto epitelu. Navazuje také na předchozí studie na téma glykobiologie, resp. studium endogenních lektinů, galektinů, v dlaždicobuněčných karcinomech hlavy a krku. Galektiny reprezentují v současném pojetí buněčné a zejména pak nádorové biologie molekuly s nezanedbatelným potenciálem. Účastní se kromě regulace pre- i postnatální homeostázy v normálních tkáních také mnoha dějů patologických, jako jsou autoimunitní reakce či maligní bujení. V této práci jsme prokázali přítomnost galektinu-1 a -2 a jejich glykoligandů v interfazických a mitotických jádrech, kde se mohou podílet na regulaci buněčného cyklu. Dále jsme prokázali galektin-9 jako poměrně citlivý znak přechodu normálního epitelu v dysplastický dlaždicový epitel v oblasti hlavy a krku. Epitelově mezenchymové interakce reprezentují mechanizmy odpovídající za dynamické udržování homeostázy organizmu jak během prenatálního vývoje, postnatálního růstu, tak i během cyklické obměny některých tkání. Účastní se i fáze hojení, ale také hrají významnou úlohu v procesu nádorové transformace, progrese a metastazování. Tyto interakce napomáhají utvářet specifické...
|
|
|
Mezibuněčné interakce v kožních nádorech.
Kučera, Jan ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Masařík, Michal (oponent) ; Kovář, Marek (oponent)
Tato disertační práce je zaměřená na studium mezibuněčných interakcí u kožních nádorů. Je založena na 5 původních publikacích, které se věnují několika tematickým okruhům. Věnovali jsme se studiu původu nádorově asociovaných fibroblastů ve vztahu k primární nádorové populaci. Prokázali jsme pomocí myšího modelu, že nádorově asociované fibroblasty vzniklé v okolí implantovaného tumoru byly původem hostitelského organismu, a tedy že nevznikly transformací přímo z nádorových buněk. Dále jsme experimentálně sledovali vztah mezi nádorově asociovanými fibroblasty a keratinocyty. Prokázali jsme, že nádorově asociované fibroblasty z melanomu ovlivňují keratinocyty, které pod jejich vlivem získávají znaky typicky pozorované u migrujících buněk a u buněk podléhajících epitelově mezenchymálního přechodu. Studovali jsme interakce mezi zdravými fibroblasty a nádorovými buňkami. Prokázali jsme, že fibroblasty odebrané ze zdravé kůže u pacienta postiženého melanomem se signifikantně odlišují od kontrolních fibroblastů zdravých dárců v expresním profilu. Změny v distálních fibroblastech podporují pohled na melanom jako na systémové onemocnění. Dále jsme prokázali, že na rozdíl od BRAF pozitivních melanomových buněk, melanom asociované fibroblasty nenesou BRAF mutaci, a tedy nevznikly přechodem z melanomu....
|
|
|
Úloha buněčného metabolismu v karcinogenezi. Molekulární patofyziologie chemorezistence karcinomu močového měchýře
Kripnerová, Michaela ; Kuncová, Jitka (vedoucí práce) ; Nevoral, Jan (oponent) ; Chovanec, Miroslav (oponent)
Terapeutická rezistence nádor p edstavuje závažný klinický problém. Z hlediska klinického pr b hu vzniku rezistentního fenotypu rozlišujeme primární rezistenci, kdy nádor v bec nereaguje na aplikovanou terapii, a rezistenci získanou neboli sekundární, kdy po po áte ní klinické odpov di terapie p estává p sobit a nádor se stává chemo,- radio- i imunorezistentní. Z hlediska mechanismu terapeutické rezistence m žeme rozlišit bun n autonomní rezistentní fenotypy od p ípad rezistence založené na komplexních interakcích v rámci nádorového mikroprost edí. Experimentální modely terapeutické rezistence nádor vychází asto ze vstupního modelu senzitivních nádorových bun ných linií a selekce dce iné chemo- i radiorezistentní bun né linie po aplikaci p íslušného cytostatika, pop . experimentální radioterapie. V rámci p edkládané dizerta ní práce jsme odvodili dva unikátní modely terapeutické rezistence urotheliálního karcinomu. První model vychází z námi odvozené bun né linie BC44 a dce iné bun né linie BC44DoxoR, která byla odvozena prolongovanou expozicí mate ské bun né linie BC44 doxorubicinu. Tato dce iná chemorezistentní linie vykazuje bun n autonomní fenotyp mnoho etné lékové rezistence, s rezistencí v i ty em dalším cytostatik m (cisplatina, metotrexát, vinblastin a gemcitabin). BC44DoxoR vykazuje...
|
host ::
RSS.